Úvod Co se děje bezprostředně po záchvatu panické poruchy?

Co se děje bezprostředně po záchvatu panické poruchy?

Bezprostředně po uplynutí záchvatu u většiny pacientů nastává úleva, uvolnění a únava. Někdy přetrvává roztřesenost a strach, z toho co se bude dít dál. V tuto chvíli je už většinou v péči lékařů. Přes typické příznaky je těžké rozpoznat, že jde o panickou poruchu i pro přivolané či navštívené odborníky. Proto je pacient podrobován mnoha vyšetřením, laboratorním rozborům, zobrazovacím metodám apod.

Z důvodu podobnosti s infarktem myokardu, angínou pektoris či prasklým žaludečním vředem je často i hospitalizován na interním oddělení.

Je to pochopitelné, nikdo nechce nic zanedbat.

Jak vypadá život člověka trpícího panickou poruchou?

V období od počátků příznaků, až po diagnostikování panické poruchy a zahájení účinné léčby, pacient prožívá velký strach, nejistotu a úzkost. Důvodem může být i fakt, že výsledky vyšetření neprokazují fyzické onemocnění. Pacient je značně zmatený, protože od lékařů slyší, že je v podstatě zdráv (myšleno z fyziologického hlediska), ale on zažívá velmi reálné bolesti a příznaky, které opakovaně pociťuje „na vlastní kůži.

Doba, kdy se u pacienta dostavují záchvaty panické poruchy, po kterých absolvuje nová a nová vyšetření s nejasným či negativním výsledkem, může být i několik let dlouhá. Pacient bývá léčen na symptomy či jiné nemoci, na které vzniklo podezření nebo se prokázaly při absolvovaných vyšetřeních. Panická porucha však zůstává v pozadí zájmu. Je to vlastně takový začarovaný kruh, kdy u pacienta narůstá úzkost a strach z opakovaných záchvatů, a u ošetřujících lékařů nechuť se takovým pacientem zabývat. Často je na něj nahlíženo jako na někoho, kdo si vymýšlí (simuluje), schválně na sebe upozorňuje a vynucuje si pozornost. Samozřejmě, že přístup lékařů není vždy stejný, nicméně se to stává.


Diskuse (4 komentáře)

hanka, (20. 08. 2012 07:20) Reagovat
Měla to moje maminka. Vždycky pak byla unavená a tak trošku apatická. Musí to být hodně vyčerpávající. Chodila s tím na psychiatrii a neměla to naštěstí dlouho. Teď má klid, ale už dvakrát měla období, kdy se jí to stávalo a vždy po nějaké těžké době (nemoc v rodině a to druhé už ani nevím co bylo).
ivona, (25. 08. 2012 14:32) Reagovat
Já jsem si to také prožila. Teď už mám naštěstí klid. I když občas prožívám nějakou úzkost, nebo neklid, ale už ne přímo ty panické ataky.
Lenka, (03. 09. 2012 00:37) Reagovat
Panickou ataku jsem měla během pár let asi čtyřikrát, ale teprve včera večer mi byla diagnostikována paní doktorkou, když mě přivezla do nemocnice RZ. Trvala asi půl hodiny a byla jsem po tom orvaná jak šeřík :roll: Ulevilo se mi, že konečně vím, co mi je. A nedám se !!!!
Radka, (07. 03. 2013 07:39) Reagovat
Nedejte, líbí se mi Vaše odhodlání. Já také vůbec netušila, co je to panická porucha, dokud nebyla diagnostikovaná mojí tetě. Nemůžu říct, že se jí zbavila úplně, ale myslím, že už je to mnohem lepší. že ví o co jde, a tak nějak s tím dokáže pracovat, když na ní jde další záchvat.
Nový příspěvek
Copyright 2006–2019 © Panická-porucha.cz
Kontakty