Ahojík Žando,tak to Ti moc gratuluji a doufám,že bude vše v pořádku.Děkuji Ti za odpověd..moc mi to pomáhá když si s někým otom píši a ví oco jde stejně jako já.Koupila jsem si knížku Panická porucha a jak ji zvládat-tak pak písnu jaká je.9 let?Tak to je mazec,to je fakt dlouho,myslela jsem,že to zmizí někdy. :sad: A můžu se zeptat jaké ty máš stavy a jak dloho Ti trvají?Děkuji Ti Ivana ;-)
Ahoj, tak jsme se včera vrátili z porodnice s malým, takže radost...:) Jinak co se týče té nemoci, jsem s tím už smířená, že se toho nikdy nezbavím, je tady nějakí klidné období, kdy je to pryč i třeba několik let, ale onos e tos tejně vrátí, na chvíli, na dýl, ale přijde to... Musela jsem se s tím pocitem smířit a je mi líp, vím že to ke mě patří a já s tím bojuju a to je důležitý. Jinak moje stavy jsou pocity jako k infarktu, brnění, bolení na srdci, nemůžu se nadechnout, sevřené plíce a pocit že tentokrát určitě uimřu, ale jsem pořád tady, takže si říkám asi to tak horký nebude. Musíme s tím bojovat, kdybychom se tomu poddali a moc se tím trápili, proč zrovna my to musíme mít, podlehneme tomu a ta nemoc zvítězí...NE,ne chce to sílu a trpělivost a lidi, kteří to chápou a něco o tom ví. Držím palce :)
Obdivuju vás vaší sílu, na tento web jsem se dostala náhodou. Netrpím panickou poruchou, ale úzkostmi, ale myslím, že princip je stejné. Pokusím se také míň se tomu podávat.
Důležité je nevzdat se jí a bojovat! Držím palce,všem.Kdo to nazažil nikdy nedokáže zcela pochopit o čem mluvíme ... :D
Ahojky já už těch záchvatů měla taky dost,ale od doby co vím že je to pan. porucha říkám si že to zase přejde.Nejhorší je když člověk neví kdy to přijde.Mám to už šestý rok,neléčím se,i když manžel mi nadává že si nedojdu k dr. ted poslední dobou je to v pohodě akorád mám strach,jelikož jsem v devátým měsíci těhotenství a blíží se porod,a mám hrůzu z nemocnic,tak nevím jak to přežiju.Neměli jste někdo podobný problém v těhotenství ? :cry:
ahojky Milčo,trpím panickou poruchou už 6 let,neléčím se jen sama se snažím svojí psychiku ovládat.jsou těžké chvéle a lepší,teď určitě už máš po porodu a stoprocentně jsi to zvládla,já to dokázala taky 3x.pkud by chtěl někdo si psát a promluvit si,postěžovat nebo si napsat úspěchy a vítěztví nad touhle hnusnou protivnou nemocí napište mi na e.mail lenerova.i@seznam.cz
Ahojyk, včera jsme přijeli z porodnice s amlým měla jsem atky strach jak to zvládnu, ale dobrý. S panikou se léčím už 9 let v těhu se mi projevila v 9.měsíci jiínak jsem´měla celé období klidné, až nevěřícně. Jiank to prckovi ublížit nemůže, když dostaneš ataku ale asi bych si zašla k doktorovi mě to moc pomohlo...
ahoj všichni musím napsat že sem četla všechny příspěvky tady a trpím panickou poruchou již 5 let.mam stavy jako na infarkt,šíleně se bojím že omdlím,třes,pocení,šílenou tíseň na hrudi a strašně se bojím být sama.ted jsem ve 4 měsící těhotenství a lékařka mi doporučila vysadit.bojim se že se ty stavy vrátí.pod práškama dobrý už se to nebjevuje brala sem cipralex 10.je tu nějaká žena která brla léky i v těhotenství?mam strach jaky by to mělo vliv na dětátko tak jsem vysadila ale co když to bez prášků nezvládnu?
Ahoj pavlakuc, taky jsem četla vechny příspěvky a přesně tyto pocity mám také já. Mám již jednu dcerku 12,5 letou a tehdy mě nebylo nic PP se mi rozjelo zhruba když byly malé tak 3 roky a byla jsem naprosto v šoku co se děje.Prošla jsem si všemi možnými navštěvami lékařů, až mi to přivedlo k psyciatrovi. Zkusila jsem spousty Antidéček, ale bylo to ještě horší. Ptaním se po známých jsem přeci jen nalezla psychiatričku, co má s PP velice dobré zkušenosti. Takže zhruba 7,5 roku již asi tak se dvěma půlročními přestávkami beru kapky Seropram na bázi cipralexu a super. Ale někdy mě to taky čapne a pak si zobnu rivotril a je klid. je to tak max 2x do měsíce. No a teď je to tak týden, co jsem se dověděla, že čekám mimi. akže mě přepadnula taková panika, že to prostě nedám. Ale moje zkušená psychiatričky mě právě řekla. že Seropram je jeden z léků na tuto chorobu co se dá užívat i v těhu, takže léčbu nepřerušuji a beru to dál,neboť mě bylo řečeno raději s lékem v poho než bez něj v prd...
Ale každopádně mám strach, že i přes léčbu to nezvládnu. Tak nevím co teď, je mi 37 a druhé dětsko a ještě ta panika. Co když se vše po porodu ještě zhorší či vyvolá ještě něco horšího?? Laktačku či podobně. Ahoj Miru.
ahoj mirko 36 mě je 36 let a mám desetiletého syna a co sem vysadila tak furt jen řeším že se bojim že to bez léků nezvládnu a opravdu už pár dní pozoruju že to nedávám.furt nevim zda navštívit psychiatričku pořád si říkam že to bude dobrý,přitom vím že čím dýl to nechám tím to bude horší včera přišla slabší ataka a já se vyděsila,brečela sem že budu muset zas nasadit a když si čtu ty účinky jaky to může mít vliv na nvovrozeně je mi ztoho do breku.vim že oni to v tom letáku musí uvést a že může být mimčo v poho ale já se furt rozhoduji zda začit zas brát.ten seropram neznam ale četla sem jeho složení a leták atd.a je to opravdu dost podbné cipralexu kter sem užívala já.bojim se zkusit neco jineho když vim že cipralex na mě neměl žádné negativní ůčinky.zkusim to prodiskutovat s dokotrkou.je to hrozný když už člověk konečně otěhotní přijde něco co mu to tu radost kazí.navíc jdu v pondělí na plodovku a taky šílím strachy.