Může být panická porucha spojena s jinými nemocemi?

Dlouhotrvající úzkost může způsobit řadu funkčních nemocí, jako je vysoký krevní tlak, cukrovka, žaludeční obtíže, dráždivý tračník a jiné.

Mimo to se na panickou poruchu mohou navázat i jiné úzkostné stavy. Pacient si vzpomíná na místa a situace, při kterých se dostavily záchvaty paniky a spojuje si je s nimi. Začíná se podvědomě vyhýbat takovýmto situacím a místům, případně i lidem, kteří byli přítomni, a tím si buduje základ pro vznik fobií. Nejčastějšími fobiemi je:

• Agorafobie. Jedinec s touto fobií se vyhýbá velkým prostranstvím a tudíž i pobytu venku. Pokud musí vyjít z domu, pohybuje se podél zdí, či jiných pevných záchytných bodů, který mu prostor ohraničují. Má problém s přecházením silnic, nikdy se nepouští křížem přes velkou plochu. I doma se nemocný pohybuje kolem zdí, případně se přidržuje nábytku.

• Klaustrofobie. Člověk trpící klaustrofobií má naopak hrůzu z malých a uzavřených prostor. Nejezdí výtahem, nesnáší dopravu hromadnými dopravními prostředky, nemůže do kabiny lanovky. V kinech a jiných společenských zařízeních sedává vždy na kraji řady, tak aby měl jistotu rychlého ústupu. Není většinou schopen absolvovat některá z vyšetření, kde zajíždí do tzv. tunelu (CT, Magnetickou rezonanci apod.)
• Sociofobie. Tato fobie se váže na pobyt ve společnosti lidí. Jedinec se vyhýbá lidem, snese jen určité typy nebo lidi, které dobře zná. V přítomnosti ostatních či při nutnosti jakékoliv komunikace s nimi cítí velkou úzkost. Volí raději samotu, i když ta jeho fobii ještě prohlubuje.

Problematika fobií je složitá a možností na co vše může člověk reagovat nepřiměřenou úzkostí je spousta.

Panická porucha může probíhat souběžně s jinými úzkostnými stavy, vyplynout z nich nebo v ně vyústit. Tyto fobie však mohou existovat i samostatně.

Častým případem je i provázanost panických epizod s depresí.